Tíživá životní situace může postihnout kohokoliv. I toho nejopatrnějšího človíčka. Tím spíše pokud se jedná o finanční situaci. Ta dnes hrozí každému z nás. Doba je zlá a vyžaduje krizová řešení. Jedním takovým řešením, a to dost krajním, je insolvence. Pro nás obyčejné lidi prostě oddlužení. Ale kompletní.
Dostali jste se do potíží? Nabrali jste si půjčky, přišli o práci a nemáte je z čeho platit? Auto už vám zabavují, exekutoři vám klepou na dveře a vy nevíte kudy kam? No z toho aby si to jeden šel hodit. Ale to je přece blbost. Stačí si vyřídit insolvenci. Pustit se do úředního a soudního maratonu, na jehož konci odejdete sice oškubaní jako slepice, ale odejdete bez dluhů. Po sečtení všech vašich finančních prohřešků se díky insolvenci totiž zbavíte celých 70% z té celkové částky a dále budete platit jen těch 30% a to jen v jedné splátce, která nebude nijak zatěžovat váš rodinný rozpočet.
Říkáte, že se vám to líbí? To se ani nedivím. Kterému zadluženému občánkovi by se to taky nelíbilo. Ale ono to není tak jednoduché, jak to vypadá. No, jednoduché možná jo, ale zdlouhavé. Nebudu vám tady popisovat ty stohy papírů od všech dluhů, veškeré dostupné informace o vaší finanční situace a vše a vše a vše. Ale vy se o to ani tolik moc starat nemusíte. Vy jste totiž inteligentní a vy si na to najmete prohnaného právníka, který vše vyřeší za vás. Oškube vás sice o pár tisíc, ale to je vše. Je to jen malá daň za to, že všech ostatních průserů se v klidu zbavíte. Že vše ostatní bude cajk. Že váš život bude bez dluhů jednodušší a lepší. Insolvence je vlastně taková druhá šance. Šance, odpíchnout se ode dna a začít znova.
Insolvence se v naší zemi nenosí dlouho. Myslím, že profláknutou se stala až tak přede dvěma lety. Ale možná že se mýlím, třeba fungovala až dříve. Třeba se o ní více začalo diskutovat a s tím, jak se lidé čím dál více propadali do svých dluhů.
